Josef Vaculík

Co pro vás pozorování evropských poslanců v Bruselu znamenalo?
Bylo pro mě příjemné podílet se na životě velmi kultivovaného politického prostředí, dost odlišného od našich zvyklostí. Zejména se výrazně liší od způsobů v české Poslanecké sněmovně, kde jsou na sebe poslanci často nevraživí a výjimkou nejsou neuctivá až urážlivá vyjádření, což je v Evropském parlamentu téměř nemyslitelné.

Čím si ten rozdíl vysvětlujete?
Kultivovanost evropských poslanců beru jako standard a je pro mě přirozená. Normální přece je chovat se k sobě slušně. Vztahy u nás jsou bohužel často na hranici slušnosti. Možná je to výchovou, možná malou odolností vůči agresivitě prostředí nebo nepřipraveností naší společnosti na svobodnou demokracii a na to svobodně se vyjadřovat bez strachu z postihu. Možná jsme si na svobodné prostředí ještě nezvykli...
Jistě, tady byla svoboda na padesát let přerušena totalitním režimem, zatímco na západ od nás je samozřejmostí několik generací. I to může být příčinou jakési vnitřní nevyrovnanosti některých lidí. A třeba i snaha na sebe upoutat pozornost.

O neschopnosti české politiky se mluvilo i v souvislosti s nedávným odstoupením Miloše Kužvarta z postu evropského komisaře, což veřejnost vnímala jako ostudu. Byl jste u toho, když tuto zprávu dostali evropští poslanci? Jak reagovali?
Byl jsem v parlamentu týden poté a i tehdy jsme to všichni cítili jako velkou ostudu, kterou jsme si navíc způsobili sami. Svým rozhodnutím totiž může i jedinec negativně ovlivnit pohled na celý český národ. Proto to vidím jako velmi nešťastné rozhodnutí a mrzí mě to.

V Bruselu jste pozoroval především proces schvalování evropských předpisů. V čem se liší od našeho?
Postupy jsou velmi podobné. Komise připraví návrh legislativního opatření, ten jde k posouzení do parlamentu, vypracuje se k němu zpravodajská zpráva, k ní se vyjadřují výbory a poslanci mohou navrhnout změny. O nich se pak hlasuje a výsledkem je zpráva pro Komisi. Jediný rozdíl je v tom, že platné znění není to, které odhlasuje parlament, ale to, které na základě připomínek zpravidla v dohodnutém kompromisním znění dopracuje a upraví Komise. Evropský parlament také kontroluje činnost Komise a zve na svá jednání jednotlivé komisaře, kteří se zde zodpovídají ze své činnosti.

Znamená to, že rozhodování není tak zdlouhavé jako u nás?
To spíš záleží na konkrétním případě. Například kvůli evropské ústavě byl vytvořen speciální tým politiků, tzv. Konvent, který se scházel více než rok a zpracoval novou ústavní smlouvu pro Evropu. Návrh však nebyl přijat a schvalovací jednání v Evropské radě i Evropském parlamentu pokračují dál. Předpokládám, že konečné znění bude odsouhlaseno do konce tohoto pololetí.

Jako pozorovatel jste se mohl vyjádřit například k hodnotícím zprávám naší země. Využil jste toho?
Ano. Při projednávání hodnotících zpráv totiž některé pozměňovací návrhy poslanců EP vnášely horší světlo na připravenost České republiky, než vyplývalo ze znění zprávy předložené Komisí. Jednalo se například o otázku ochrany spotřebitele ve věci nezávadnosti potravin, kdy návrhy europoslanců neodpovídaly skutečnosti. Proto jsem oslovil zpravodaje se žádostí, aby nepodpořil navržené úpravy textu. Mám pocit, že to bylo akceptováno a zpráva vyzněla v příznivějším světle.

Takže se naplnila očekávání, se kterými jste byl před rokem do sídla unie vyslán?
Byla to určitě velkorysá nabídka, protože jako přidružená země nemáme žádné pravomoci. Přesto nám bylo umožněno zúčastnit se všech jednání na všech úrovních, Evropský parlament nám hradil veškeré náklady s tím spojené a měli jsme možnost proniknout do procesu schvalování evropských norem i ocenit důležitost umění vyjednávat.

Nebudou vám teď zahraniční kolegové chybět?
Je pravda, že jsem tam našel několik přátel, se kterými byl čas i na neformální rozhovory. Třeba s rakouskou poslankyní Agnes Schierhuber jsme našli řadu společných témat. Dostali jsme se až k tomu, že poprvé v historii unie společně uspořádáme na půdě Evropského parlamentu prezentaci části území České republiky, jižní Moravy.

Představí se tam i regionální vinaři. Jaké šance vlastně budou mít mezi evropskými producenty?
Za naše produkty se rozhodně nemusíme stydět a klidně je můžeme nabízet i v konkurenci velkých vinařských velmocí jako jsou Španělsko, Itálie nebo Francie. I rakouští vinaři se obávali vstupu do EU. Měli strach z dovozu levnějších vín z jižněji položených států. Pravdou je, že vzrostl dovoz, ale zároveň díky otevřenému trhu vzrostl i vývoz. A v tom je i šance našeho vinařství. Odbornost vinařů je vysoká, technologie se v posledních letech také výrazně modernizovaly. Lze očekávat vynikající surovinu z mladých výsadeb vinic. Po zvládnutí tajů marketingu nemám obavu o úspěšný vývoz našich špičkových vín. Samozřejmě musíme počítat i s tím, že pro naše stolní vína nastane mnohem tvrdší konkurence.

Už dříve jste tvrdil, že ani naši zemědělci se vstupu mezi evropské státy bát nemusí. Oni tomu přesto nevěří...
Samozřejmě mají obavu z nerovných podmínek v oblasti výše dotací ze strany unie, protože dojednáno bylo jen 25% toho, co dostávají současné členské státy z rozpočtu EU. Máme sice možnost dorovnání do 50% v prvém roce po vstupu z národních zdrojů a pak o 5 % další rok až do úplného vyrovnání v roce 2013. Ale počáteční nerovnost je příliš vysoká. Z tohoto pohledu obavu zemědělců chápu. Rozumím i jejich obavě z nepřipravenosti našich institucí zprostředkovat čerpání podpor z evropských zdrojů. Přesto věřím, že potřebné akreditace proběhnou včas a úspěšně. Ale budoucnost našeho zemědělství nemůžeme vidět jen ve stabilnějších podmínkách jednotného evropského trhu či očekávaných dotacích. Již dnes je jisté, že ty se nebudou v celkové sumě zvyšovat, což znamená v absolutních částkách pokles pro jednotlivé příjemce. Musíme stavět na odbornosti našich lidí, jejich trvalém vzdělávání, schopnosti přijmout poznatky moderní vědy a využívat nejmodernějších technologii. Právě modernizaci provozu v podnicích a technologický rozvoj by měla vláda podpořit už vzhledem k zadluženosti resortu a nedostatečného finančního zabezpečení farmářů.

Zemědělci jsou ale nespokojení už několik let a situace se nezlepšuje...
Je to spíš tak, že situace se u nás zhoršuje rok od roku už od změny politického režimu. Od té doby vinou nevyrovnanosti cen vstupů a cen produkce zemědělství nezaručovalo ekonomický způsob hospodaření. Tento sektor je totiž ve ztrátě pořád, snad jen s výjimkou dvou let. Ani tolik diskutované dotace nebyly schopny tyto ztráty kompenzovat, nehledě ke ztrátám způsobených přírodními katastrofami. Proto také narůstá zadlužování, a kdyby to tak mělo pokračovat dál, zemědělství jako celek dospěje ke kolapsu. Ale věřím, že k tomu nedojde.

Nedotkne se vliv unie i slováckého venkova?
Určitě ano, ale jsem přesvědčen o tom, že převážně kladně. Na rozvoj regionů, zlepšování podmínek života ve venkovských oblastech, modernizaci infrastruktury i podpory podnikání můžeme ze strukturálních fondů Evropské unie získat přes deset miliard korun. Ovšem zase bude záležet na připravenosti jak státního aparátu, tak lidí v regionech a na obcích. Připravení starostové obcí budou mít šanci získávat významně více financí než dosud.

Potřeby vesničanů i starostů znáte dobře i díky jejich návštěvám v hradišťské kanceláři. Budete teď mít na jejich problémy více času?
Doufám, že ano. Sám nejsem moc spokojený s tím, že jsem v uplynulém roce nemohl věnovat otázkám regionu tolik času, kolik bych si představoval. Časové zatížení a povinnosti jak v Praze tak v Evropském parlamentu v Bruselu či Štrasburku bylo příliš velké. Proto si myslím, že mi mohly uniknout některé ožehavé problémy, k jejichž lepšímu vyřešení jsem mohl přispět. Proto se i těším na ukončení pozorování v Evropském parlamentu.

V novoročním vyjádření jste uvedl, že člověk nic v životě nedostává zadarmo. Ušetříte si teď trochu víc volna pro svou rodinu?
Velmi si to přeji,vždyť dcery za pár let odejdou jinam a já ani pořádně nevím, co je trápí a z čeho mají radost. Vždyť poslední rok jsem domů chodil spíše jako na návštěvu. Velmi by mě mrzelo, kdyby řešení potřeb druhých zcela překrylo vnímání potřeb těch nejbližších.

Chystáte se na obhajobu některých konkrétních zájmů svých voličů v Senátu?
Pořád se budu snažit pomoci lidem, kteří mě s konkrétním problémem osloví. To jsou ale často soukromé a nezveřejnitelné záležitosti. Rád budu pokračovat v pomoci radou či intervencí na úřadech ve prospěch oprávněných požadavků obcí z mého obvodu. V poslední době mě oslovují problémy, které souvisejí se závazky obsaženými v Evropské dohodě o hlavních vnitrozemských vodních cestách mezinárodního významu. Myslím, že je nejvyšší čas zamyslet se vážně nad revizí této dohody. Některé záměry v ní obsažené se jeví jako zcela nereálné, přesto již dnes nám značně komplikují místní i regionální rozvojové záměry, neúměrně prodražují jejich realizaci a některým zcela brání.

Myslíte, že vstup České republiky do EU v konečném důsledku výrazně zasáhne do životů lidí?
To bych neřekl. Ve vzájemných vztazích se nic nezmění, dál budeme mluvit česky, dál budeme popíjet naše pivo a pojídat v jídelnách naše oblíbené pokrmy. Problémem nebudou ani peníze. Zavedení eura spíš život zjednoduší, hlavně těm, kteří často cestují a obchodují. Očekávám zlepšení vymahatelnosti práva a práce úřadů.

Co by pro vaše nástupce v Evropském parlamentu mělo být prioritní?
Naši europoslanci by neměli opomíjet úzkou spolupráci s našimi ministerstvy, domácím parlamentem i profesními skupinami. Každý poslanec bude ve výboru, který projednává specifické záležitosti. Bude podstatná těsná spjatost s naší exekutivou a domácími problémy, aby řešení, která budou přijata pro všechny země unie, byla dobře uplatnitelná a prospěšná i v našich podmínkách. Ve společném rozvoji v rámci bezpečného prostředí silné a integrující se Evropy vidím i dobrou perspektivu pro naše děti.