Josef Vaculík

Jak narovnat rozpočtové určení daní?

V úterý 28. března uspořádala rychnovská senátorka Václava Domšová veřejné slyšení na téma zákona o rozpočtovém určení daní. V současnosti je stav takový, že přes čtyřicet procent občanů ČR žije v obcích do desíti tisíc obyvatel, obdobné množství v obcích nad deset tisíc a zbytek v Praze. Zatímco ale Pražané dostanou zpět třikrát víc, než odvedou, a velká města jsou zhruba na svém, malým obcím se vrací pouze větší polovina odevzdané částky. Senátoři Josef Vaculík a Jaroslav Kubera vidí různá řešení.

Josef Vaculík
Senátor KDU-ČSL Současný model tak vytváří propastný rozdíl v možnostech financování potřeb malých a velkých měst. Jsem přesvědčen o potřebě změny systému, nevidím však dostatečnou ochotu ze strany politické reprezentace. Pět let staré politické zadání, jehož cílem je tlak na sdružování obcí do větších celků, se ukazuje jako nefunkční, je zjevně nespravedlivé a zcela v rozporu s principem rovných šancí. Nemyslím si, že likvidace samostatnosti malých obcí a života v nich je tou správnou politikou. I náš český a moravský venkov musí mít stejné šance jako jiné chudé regiony Evropy, nesmí mu být ztížena schopnost čerpat nabízené prostředky z rozpočtu EU.

Zmenšit rozdíl mezi úrovní života ve městech a na venkově by mělo být cílem a závazkem i pro naše politiky. Toto žádoucí přiblížení úrovně života však nikdy nebude reálné bez možnosti postupně a systematicky financovat vyrovnání tohoto rozdílu. A to není myslitelné bez odpovídajících vlastních zdrojů. Nesystematickým přidělováním dotací ze všeobecné pokladní správy závislých především na úspěšnosti lobování někomu sice pomůžeme, většině obcí nikoli. Zachování naší stávající legislativy tak dál prohloubí rozdíly v kvalitě života mezi městy a venkovskými obcemi. A to i navzdory vyšším evropským zdrojům.

Obce a města nejsou soupeři
Vážený pane kolego,
platí axiom, že peněz nebude nikdy dost. Dotace, ať už z domácích zdrojů nebo z EU, financování obcí nevyřeší. Jednak jde o peníze, které je potřeba někomu vzít, aby je bylo možno někomu jinému dát, jsou často zdrojem korupce a projekty realizované za pomoci dotací nebývají vždy výsledkem zralé úvahy. Stačí připomenout plynofikaci, kdy dodnes není vyřešeno vracení dotací státu, protože se po zdražení plynu nepřipojilo dostatečné procento občanů obcí. Mnohem větší problém nastane, až budou některé obce vracet dotace poskytnuté Evropskou unií, protože nedodrží formální podmínky stanovené EU.

Podle mého názoru by měly být všechny peníze, které může Česká republika v letech 2007 až 2014 získat, použity na zlepšení dopravní infrastruktury. Jednak by to zabránilo bratrovražedné válce obcí a měst o každé euro, neboť komunikace jsou v neutěšeném stavu prakticky všude a výsledek by byl zcela viditelný, a jednak by nedocházelo k neefektivnímu rozptýlení dotací. Takové řešení není příliš reálné, protože většina "starých členských zemí" má infrastrukturu hotovou a EU serozhodla soustředit pozornost na takzvané lidské zdroje. To je podle mého názoru urážlivý výraz inspirovaný surovinovými zdroji, místo aby ponechala na členských zemích, na jaké účely evropské peníze použijí.

V každém případě dotace nejsou nástrojem, který by mohl řešit financování obcí. Obce a města potřebují stabilní zdroje příjmů, které jim umožní uvažovat v dlouhodobějším výhledu.

Jaroslav Kubera
Senátor ODS Současné rozpočtové výhledy jsou ryze formální, protože pravidla se neustále mění. Některé obce situaci řeší po vzoru státu zvyšováním zadluženosti, aniž mají představu, jak dluhy splatí. Zřejmě doufají, že je stát oddluží. Doufají marně.

Na počátku je nezbytné uznat zásadu, že jestliže občan vydá na nějaký účel jednu korunu, vydá obec dvě koruny a stát tři koruny. Z toho vyplývá, že nejlepší je ponechat peníze občanovi, pak obci a teprve nakonec státu. Jednou z možností jak zajistit stabilní příjmy obcí je daň z nemovitosti. Pro nemovitost existuje krásný slovenský výraz "nehnutelnosť", který vystihuje největší výhodu nemovitosti, kterou je jednoznačné spojení s místem. Problém je v tom, že Ministerstvo financí se upnulo na stanovení základu této daně podle hodnoty nemovitosti. To by v praxi znamenalo, že ten vlastník, který by se o nemovitost staral a tím zveleboval i obec, by platil vyšší daň a ten, kdo by nechal nemovitost chátrat, by platil daň nižší. Hodnota nemovitosti má totiž nulový vztah k nákladům obce na osvětlení, komunikace nebo odvoz odpadků. Byl by zcela popřen smysl této daně, která má sloužit pouze k tomu, aby obec měla prostředky na servis, který občanům poskytuje. Nabízí se ovšem elegantnější řešení, kterým je daň z bydlení. Ta by nahradila daň z nemovitosti a většinu místních poplatků.

Dalším zdrojem příjmů obcí by mohla být reforma reformy veřejné správy. Současný stav, kdy stát přesouvá na obce další a další povinnosti, aniž by přesunul také příslušné finanční prostředky, je nadále neúnosný. Neexistuje žádný orgán, který by brzdil iniciativu některých ministerských úředníků, kteří si vymýšlejí další a další agendy a povinnosti, vědomi si toho, že platit bude někdo jiný. Legislativní smršť se proměnila v legislativní povodeň umocněnou evropskými směrnicemi a nařízeními, která zaplavuje obecní pokladny.

Příkladů z poslední doby je celá řada. V souvislosti s ptačí chřipkou byly obce "povýšeny" na generálního chovatele bez jakéhokoliv zákonného důvodu. Některé obce budou pořizovat biometrické prvky na pasy včetně fotografování, protože profesionální fotografové nejsou zřejmě dosti kvalifikovaní. Také zkoušky řidičů už nebudou probíhat v autoškolách, ale v nově zřízených učebnách na úřadech obcí s rozšířenou působností. K tomu přibude bodovací systém řidičů, kontrola prodeje pornografie, evidence trhovců, přebírání ztracených věcí, centrální registrační místa a další povinnosti.

K bezplatnému poslednímu ročníku školky přibude ročník předposlední a mnoho dalších povinností, zatím ukrytých v ministerských šuplících. Nezbývá než dosáhnout toho, aby ten kdo objednává, také platil, jak je v obchodním styku běžné. Zatím se podařilo dosáhnout drobných úspěchů, například poskytování bezplatných údajů z katastru nemovitostí nebo úhrada nákladů na sociálně-právní ochranu dětí. Právě v této oblasti je prostor ne pro rivalitu, ale spolupráci obcí bez ohledu na jejich velikost.

Solidarita naruby
Vážený pane kolego,
malé obce nechtějí ani nemohou být rivalem obcím velkým, o městech ani nemluvě. Vždyť na vzájemné spolupráci a podpoře obcí sdružených v rámci řady regionů se realizuje spousta společných vzájemně užitečných akcí. Například výstavba cyklostezek, společných vodovodů, čističek odpadních vod, kanalizačních sběračů a podobně. Nesporný je i společný zájem na redukci byrokratických úkonů spojených se státní správou i samosprávou. Bohužel ve vašem příspěvku nevidím ani náznak pochopení diskriminace malých obcí nastavenými parametry zákona o rozpočtovém určení daní. Co se týká nákladů na činnost spojenou s přenesenou působností státní správy, je nutno poctivě přiznat, že na ni stát převádí příslušným obcím přímo finanční prostředky do jejich rozpočtů. A už vůbec se nebojím strašáka vracení poskytnutých dotací z Evropských fondů. Znám zastupitelstva jednotlivých obcí jako jedny z nejzodpovědnějších institucí v našem státě i z hlediska jejich hospodaření. Dokládá to zejména skutečnost, že z desítek tisíc dotovaných akcí jen čtyřiadvacet bylo neúspěšných. Uvážlivé hospodaření dokládá i celkové číslo rozpočtové bilance obcí za rok 2005, kdy příjmy činily 225,6 miliard korun, výdaje 218,7 miliard korun. Naopak jako katastrofální musím hodnotit výkon české exekutivy na poli přípravy podmínek čerpání prostředků ze strukturálních fondů za uplynulé dva roky, kdy dosahujeme předposlední příčky v rámci EU co se týče procentuální úspěšnosti čerpání finančních prostředků.

Daňové příjmy při současném nastavení podmínek činí v průměru 77 procent příjmů obecních rozpočtů. U velkých obcí a měst zaručují dostatečnou možnost financování rozvojových programů, u obcí malých sotva pokryjí potřeby provozní. A to neberu v úvahu mimořádné události jako například letošní zimu, kdy některé horské obce nebyly schopny ze svých zdrojů zabezpečit ani základní průjezdnost. Nerovné postavení malých obcí je zřejmé. Ze svého volebního obvodu znám obce, kde dosud není ke všem domům či dokonce částí obcí přístup po zpevněné komunikaci a s tím spojené problémy se zabezpečením rychlé záchranné služby, zásahu hasičů, dopravní dostupnosti, dostupnosti služeb obecně. Obce jsou nuceny přispívat na hromadnou autobusovou dopravu, mají problémy s dostupností signálu televizního vysílání, mobilních operátorů či rozhlasu, v místě bydliště nejsou pracovní příležitosti, obyvatelé musí dojíždět za prací do vzdálených lokalit, obce musí přispívat na žáka dojíždějícího do větší obce, kde je příslušná základní škola. Kde se ztratil standard péče o obyvatele ve státě? Je všeobecně uznávaným faktem a veřejně šířenou informací, že náklady na vybudování a provoz infrastruktury jsou nižší ve velkých sídlištních koncentrátech nikoli v roztroušené vesnické zástavbě. Proč je tedy nastavení rozpočtového určení daní zcela opačné. Kde se ztratila rovnováha? Současný stav proto hodnotím jako solidaritu obrácenou naruby.
JOSEF VACULÍK

Dobrat se spravedlnosti
Vážený pane kolego,
znovu musím připomenout ošidnost dotací, které často vedly k tomu, že ještě dnes stojí v některých obcích trosky aquaparků, protože se zjevně jednalo o megalomanské akce, které byly nad síly obce. Je pravda, že obce, bez ohledu na velikost, mají zájem na redukci byrokratických úkonů spojených se státní správou i samosprávou. Bohužel vláda za účasti KDU-ČSL se chová právě opačně. Stačí se podívat na jednotlivá hlasování poslanců či senátorů, aby se ukázalo, že mnozí, kteří o omezování byrokracie mluví, hlasují pro zákony, které obcím přidávají další a další úkoly a zatěžují jejich rozpočty. Jestliže daňové příjmy při současném nastavení podmínek činí 77 procent příjmů obecních rozpočtů, je zřejmé, že obce jsou zcela závislé na státu a právě opačný poměr by byl žádoucí.

Pokud jde o solidaritu, je nutno poukázat na to, že větší obce financují aktivity, které by si malé obce dovolit nemohly, ale jejich občané jich využívají. Namátkou je možno uvést divadla, symfonické orchestry, městskou hromadnou dopravu apod. Jestliže hodnotíte výkon české exekutivy na poli přípravy podmínek čerpání prostředků ze strukturálních fondů za uplynulé dva roky jako katastrofální, musím vám dát za pravdu. Je to nakonec vaše vláda. Samozřejmě obec, která nemá školu, považuje za diskriminaci, že musí přispívat na žáka dojíždějícího do větší obce, ale stačí se podívat do rozpočtu obcí a měst, které školy mají, jaké finanční prostředky musí na jejich provoz vynakládat. Jsou dokonce země, kde schopnost mít v obci základní školu, je základním předpokladem pro to, aby obec mohla existovat. V Evropské unii neexistuje jiná země kromě Francie, která má takové množství obcí, jako Česká republika. Je pravda, že letošní zima postihla výrazně rozpočty některých horských obcí, ale stačí se podívat na obce postižené povodněmi, jejichž postavení je z tohoto hlediska také nevýhodné.

Dobrat se spravedlivého rozdělování není jednoduché. Musím opakovat, že jedinou cestou je, aby se stát vzdal role nejchytřejšího a ponechal peníze občanům a obcím. Jedině tak se ukáže, jak efektivně řídí jednotlivá zastupitelstva své obce, a ubude nastavených rukou.
JAROSLAV KUBERA

Jen lidovci chtějí změnu
Vážený pane kolego,
přiznám se, že nerozumím vašemu tvrzení, že daňový příjem obcí by měl být opačný, než je současný stav. To znamená, že chcete ještě vyšší závislost obcí na dotacích? Já jsem přesvědčen o pravém opaku. Ostatní daňové nástroje jako daň z nemovitostí, bydlení, místní poplatky, vyšší zdanění chalupářů jsou kosmetické záležitosti neřešící problém celkově a zejména u malých obcí by naopak mohly působit kontraproduktivně na zájem v obci bydlet či podnikat.

Najít spravedlivý klíč k rozdělení společně vybraných daní na úhradu nákladů na veřejnou správu je úkol velmi složitý. Když je však evidentní, že stávající systém selhává, je povinností politiků najít společnou vůli ke změně. Ta když nepřijde včas, začínají se věci řešit nestandardně. A tu začíná prostor pro politickou zvůli. Proto je nezbytné přistoupit k reformě zdravotnického, sociálního i důchodového systému. A samozřejmě i rozpočtového určení daní. Dosud máme venkov relativně živý a osídlený, ale už dnes jsou oblasti, kde vesnice umírají. Bavíme se o rozvoji venkova, ale někde je stav takový, že je třeba hovořit o jeho resuscitaci, o obnově základních životních funkcí. Vesnice dokázaly přežít ledacos, i násilné vysidlování selských rodů a dušení staletých zejména náboženských tradic totalitním komunistickým režimem. Dokáží však úspěšně vzdorovat dnešnímu poněkud zvrácenému pohledu na přerozdělení společně vybraných daní a egoismu těch, kteří o tom rozhodují? Přiznám se, že mám poněkud obavy. Proč? Pouze jediná ze silnějších politických stran má ve svém programu změnu zákona o rozpočtovém určení daní, které by přispělo k vyváženému financování obecních samospráv. Bohužel ta vaše to není. Pokud se chcete inspirovat, přečtěte si program KDU-ČSL. S úctou
JOSEF VACULÍK

Primátor vs. senátor ve mně
Vážený pane kolego, začnu od konce. KDU-ČSL má voličský potenciál převážně v menších obcích, takže je logické, a není to kritika, že klade větší důraz na podporu menších obcí. Jiné strany mají zase jiné priority, kromě jedné, která slibuje všechno všem. Moje situace je poněkud složitější, protože jako primátor mám převážně městské voliče a jako senátor spíše voliče v menších městech a obcích. Obojím však vždycky říkám, aby pomocnou ruku hledali především na konci svého ramene. Stačí, aby jim nikdo neházel klacky pod nohy, což náš neosocialistický stát dělá v míře vrchovaté. Pokud jde o poměr příjmů, kdy jak jste uvedl jsou obce ze 77 procent závislé na státu, opačným poměrem myslím to, že by na státu měly být závislé pouze z 23%, jinými slovy co nejméně. Občané by ostatně raději více platili obci než státu, protože na obec ještě dohlédnou, ale stát je pro ně v nedohlednu. Proto často věří tomu, že stát má nějaké vlastní peníze jiné než ty, které jim vzal předtím, než jim nějaké vrací. Mnohem větší pozornost než příjmům bychom měli věnovat výdajům. Platí totiž ekonomické pravidlo, že nejsnáze vydělané peníze jsou ty, které se neutratí. Zdraví
JAROSLAV KUBERA

Literárky v síti, 7. 4. 2006